Městský lesní park v Děčíně


"Quaderberg". Pohled na město Děčín z "Císařské vyhlídky".

 

     Město Děčín svou polohou v údolí řeky Labe působí již samo o sobě velmi malebným a útulným dojmem. Je ovšem nutno odmyslet si skupiny panelákových sídlišť, která město obklopují a mnohdy i necitlivě zasahují do historického jádra.

     Okolní vyvýšeniny nabízejí krásné výhledy na město z různých stran. K významným vyhlídkovým bodům patří též vrch Quaderberg, po válce přejmenovaný na Stoliční horu, ale mezi místními obyvateli i nadále nazýván „Kvádrberk“. Již v pravěku zde sídlil člověk, později zde bylo hradiště.

     V Děčíně působil v létech 1874-1934 velmi aktivní „Zkrášlovací spolek města Děčína“. Tento spolek vybudoval v roce 1879 na vrcholové plošině Quaderbergu vyhlídkovou terasu s pískovcovým obeliskem: „Císařskou vyhlídku“. Ta byla budována na počest 25. jubilea císařského manželského páru Františka Josefa I. a Alžběty I. Spolu s touto terasou byla postavena na temeni Quaderbergu promenádní cesta, tzv. „Císařská promenáda“, která vedla k „Leopoldově výšině“, a zde byla vybudována vyhlídka „Labská stráž“ (1888-1980).

     Od roku 1888 stál na vrcholu Quaderbergu výletní hostinec. Výnosy tohoto hostince pomáhaly zajišťovat činnost Zkrašlovacího spolku. Restaurace byla rozšiřována a v roce 1902 k ní byl v rámci romantických úprav přenesen renesanční portál. Po stržení budovy (!!!) kolem roku 1947 zůstává stát osamocen na kraji vyhlídky a z důvodu jeho záchrany bude přemístěn pravděpodobně do muzea nebo do lapidária. Zkrašlovací  spolek také kromě jiných aktivit stojí za ohromným záměrem vybudovat na jižních stazích Quaderbergu městský park pro Děčín.

     Myšlenka byla předložena při spolkovém zasedání 25. 1. 1892. Na jižním svahu Quaderbergu  se již od roku 1881  nacházelo hřiště s malým parkem. Spolek se rozhodl tento park velkoryse rozšířit po celém svahu.

     V následujícím roce 1893 vybudoval spolek ve stávajícím parku nové cesty, zasadil stromy. Projekt parku podporovala intenzivně (!!!) děčínská spořitelna, také městská správa se přimluvila 26. 3. 1886 a byla hned ochotna a připravena pozemky také odkoupila, takže se již 16. června mohlo započít s pracemi.

     Nejdříve byly plochy zplanýrovány, provedlo se vytrasování cest a byly zhotoveny 323 m dlouhé odvodňovací kanály. Nyní se mohlo přistoupit k navážení mnoha set fůr kvalitní humusní půdy. Ta se vozila ze zahrady městských jatek a zahrady vily Hienke. V únoru příštího roku se začalo s přesazováním stromů ze starého parku a městského lesa.

     V prvním roce to bylo 1710 kusů, převážně bříz a jedlí. Stromy byly pečlivě prořezány, současně se provádělo pěstění a kultivace trávníku. V roce 1898 je do parku vysazeno ještě více rostlin, které sem byly přesunuty z bývalých školek, určených k zástavbě a také ze zahrad pánů Gróschela Printzena. U příležitosti padesátiletého jubilea vlády císaře Františka Josefa I. byl 2. 11. 1898 zasazen „Císařský dub“.

     Protože pamětní tabule, která dub označovala byla v roce 1918 odstraněna, není již dnes možné strom identifikovat.

     V dalších létech se pilně pracovalo a park se rozšiřoval stále více nahoru k východu. V roce 1901 byly plány parku trochu pozměněny a v roce 1902 se srovnalo posledních

400 m2 pod měšťanskou stezkou a cestou „Ecce – Homo“. V dalším roce byl park konečně dokončen. Rostliny, stromy a kamennými deskami zpevněné cesty, zdobily park.

     Zkrašlovací spolek v Děčíně vlastnil bývalý výstavní pavilon Rakouské severozápadní plavební společnosti. Rakouská severozápadní plavební společnost inkasovala nejprve za jeho přenechání 100 zlatých, darovala však později peníze spolku. V roce 1893 byl postaven v dolní části parku pavilon a jeden z dárců, generální ředitel Otto Libbertz, přinesl hodnotící nápis. O kus výše stál zahradnický domek č. 738, kde se ukládaly zahradnické nástroje. Část sklepa z tohoto stavení se dodnes zachovala.

     Dalším zařízením byla vyhlídková terasa „Loretoblick“ (Loretánská vyhlídka). K ní si musíme říci něco blíže.

     Od roku 1668 stála na děčínském náměstí loretánská kaple, která sloužila jako hrobka rodiny Thunů, majitelů děčínského panství. Ta byla roku 1885 stržena a ze stavebních kamenů zřídilo město na pozemku, darovaném hrabětem Franzem von Thun – Honsteinem blízko kostela sv. Václava, obytný dům pro milosrdné sestry (řadové sestry), které později v nemocnici konaly ošetřovatelskou službu. Část kamenů spolu s půvabnými barokními sloupy nebyla použita, a když se začal vytvářet městský park, byly také tyto kamenné kvádry použity. V roce 1901 byly dopraveny do městského parku a v roce 1903 z nich bylo postaveno polokruhové odpočinkové místo Loretoruh“ (Loretánské ticho). V témže roce byla postavena z kamenných bloků asi 4 m vysoká , 10 m dlouhá a 5 m  široká vyhlídková terasa „Loretoblick“, celkem za 1.125,30 K. Protože ještě tenkrát nebyla obklopena vzrostlými stromy nabízela nádherný pohled přes celé město. Když v roce 1905 zemřel starosta Zkrašlovacího spolku Děčín Franz Josst, rozhodli se členové zřídit mu pomník. Děčínský gymnasiální profesor Hans Pachmann vytvořil bronzovou reliefní tabuli v secesním stylu s obrazem zemřelého, kterou umístili do oblouku brány Loretoblick. Slavnostní odhalení se konalo za přítomnosti nového spolkového starosty Alexandra Kassiana, a právě tak městského starosty a vlastníka lékárny Františka Lufta, 30. 9. 1908.

     Nový spolkový starosta byl sice obchodník , jeho velká láska však patřila botanice. Také svou zahradu za domem v Zahradní ulici proměnil v půvabný park. Jako starosta Zkrašlovacího spolku mohl svou lásku k přírodě proměnit v činy, prospěšné celému městu.

     Také v městském parku pokračovaly práce pod  Kassianovým vedením dále. V roce 1907 byla zřízena dvě jezírka o celkové ploše 200 m2. Voda pro mě byla vedena z masívu Quaderbergu jednou starou, cca 100 m dlouhou štolou. V roce 1909 začaly přípravné práce pro dodatečnou botanickou zahradu a již v červnu 1910 mohlo být zařízení předáno veřejnosti.

     Alexander Kassian dal zde vedle mnoha jiných rostlin zasadit také 300 zástupců alpské flóry, v dalším roce přibylo k tomu dalších 100 kusů, celkem za 3.500 K. Současně bylo osazeno arboretum mamutími a hadovitými smrky, buky s vykrajovanými listy, lipami, tisy, stromy gingo, dále na 300 kusů konifer a značný počet rododendronů. V roce 1911 přibylo dokonce ještě 50 různých druhů kaktusů. Profesor Leo Langecker daroval velké množství středohorských rostlin.

     Ke stému výročí úmrtí Friedricha Schillera byl zasazen nedaleko Loretoblicku dub. Na jednom pískovcovém, hrubě opracovaném bloku, je vytesán nápis Schillerův dub 1805 – 1905. Také děčínský spolek veteránů zde dal zasadit dub. Po válce bylo sice rozhodnuto o jeho odstranění, ale malý kamenný památník s nápisem Jubilejní dub – vojenského spolku veteránů Děčín 1836-1913 ještě zůstal zachován.    

     Od roku 1911 stojí ve střední části parku morový sloup z roku 1672.  Pochází původně ze starého morového hřbitova (nynější Vrchlického ulice), později stál u domu č. 457 v Zahradní ulici, poté u sousedního domu č. 425, až se dostal na své nynější místo. Dřívější železný kříž byl z vrcholu sloupu odstraněn v padesátých letech. Vedle sloupu leží malý kámen s nápisem „Zřícení skály 15. 1. 1938“, je to upomínka na přírodní katastrofu, která se zde odehrála. Příčinou byl přirozený geologický rozpad a zvětrávání pískovcového masívu hory.

     Když po roce 1918 nové české vedení okresního úřadu nařídilo zbourat pomník císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty I. v pozdějším Parku hrdinů, dal Zkrašlovací spolek v Děčíně jeho části dopravit do městského parku a tam v roce 1928 přeměnit na Schubertův pomník. Na pomníku bylo umístěno bronzové poprsí skladatele. Pomník byl často pozadím třídních fotografií zdejších škol.

     Děčínští měli velmi vřelý vztah k Franzi Schubertovi a v kostelech často hráli jeho mše.

     Po druhé světové válce městský park pomalu pustl a dnes už vlastně nikdo neví, že se zde nacházelo nádherné oddechové místo a dokonce malá botanická zahrada s rostlinami pečlivě pěstovanými a popsanými A. Kassianem a jeho přáteli. Rostliny si postupně rozebrali „přičinliví zahrádkáři“, také Franz Schubert zmizel ze svého pomníku. Následkem každoročního sáňkování dětí můžeme už jen stěží zjistit, kudy kdysi vedly parkové cesty.

     Barokní balustráda „Loretoruhe“je rovněž rozbita, některé části sloupů rozkradli majitelé z okolních domků a zahrad. Rybníčky se staly bažinatými plochami a snad jen nádherně vzrostlé stromy, které zde zůstaly, mohou vyprávět o zašlé slávě a kráse městského parku.

    Proč se lidé chovají tímto způsobem k odkazu svých předků?? Je ještě v lidech kousek úcty k lidské práci? Snad by bylo potřeba se nad tímto problémem zamyslet.

Bude-li si syn vážit práce a díla svého otce, potom i jeho synové si budou vážit díla svých předků.

 

Leopoldova výšina. Pohled na vyhlídku "Labskou stráž".

              Zdroj: internet

Foto: Postl