Jezeřské arboretum

Kromě péče o zámek Jezeří věnovali Lobkovicové patřičnou pozornost i jeho okolí. Vznikl zde proslulý park, známý jako jezeřské arboretum. Svého času byl výstavní záležitostí a měl reprezentativní význam. Dnes z něj zůstala jen malá část, která je navíc ve zuboženém stavu...

Rozsáhlý anglický park, tzv. jezeřské arboretum, vznikal od konce 17. století na úpatí Zámeckého vrchu od Jezeří směrem k bývalým Albrechticím. Jeho centrální část tvořila okrasná zahrada o rozloze 5 ha, vybudovaná v roce 1823. V zahradě byl květinovým parter, stříhané stěny, loubí, bazény s vodotrysky a kaskádou, voliéra, tělocvična a skleníky. Celé arboretum zabíralo v roce 1838 plochu 50 hektarů a mělo velký dendrologický a sadovnický význam. Park dříve souvisel s místními, zejména v meziválečných letech velmi proslulými lesnickými a zahradnickými školkami, spjatými se jménem rodiny Ordnungů.
Celá parková úprava navazovala na velikou a bohatou oboru na svahu hor u zámku a z části měla lesní charakter. V areálu parku byly tři rybníky, oživené labutěmi a řada pseudoantických plastik z první poloviny 19. století. K utváření parku a jeho poutavých scenérií bylo použito původních porostů, především dubů, dále pak buků, habrů, borovic a modřínů, hráze rybníků lemovala stromořadí dubů a lip, sklánějící své koruny až nad vodní hladinu. Kompoziční hodnota skupin stromů - kanadských jedlí, stříbrných smrků, vejmutovek, červenolistých buků, svazčitých bříz, převislých jasanů, buků a habrů, pyramidálních dubů, tureckých lísek a stříbrných lip byla zvýrazněna průhledy a výhledy, využívala kontrastu a harmonie ve vzhledu jednotlivých stromů. Pozoruhodné byly i další dřeviny, jako např. kaštanovníky jedlé, pestrolistý platan, pokroucený akát a statné magnólie (šácholany). V každém ročním období působil park novými svěžími barevnými dojmy i atmosférou a jeho návštěvníci prý nikdy nešetřili projevy okouzlení a nadšeného obdivu. Z rozlehlých palouků se otvíraly malebné pohledy na zámek a přilehlé svahy hor.

Historický snímek Albrechtického dubu pocházející z doby kolem roku 1890. Převzato z knihy Osud Mostecka.

Nejznámějším stromem jezeřského arboreta býval tzv. tisíciletý Albrechtický dub, poeticky přezdívaný Albrechtický dědoušek. Byl to dub zimní, který stával u vstupu do parku poblíž bývalých Albrechtic. Dvanáct metrů vysoké torzo stromu bylo těsně před svým definitivním zánikem z větší části suché a uvnitř vykotlané. Ve výši prsou měřil strom v obvodu 990 cm (někde se udávají obvody dokonce 11,59 až 15,6 m a původní výška 26 m) a jeho stáří se odhadovalo na 800 až 1000 let - tento dub byl nejsilnějším a nejstarším stromem na Mostecku. Patřil mezi tzv. hraniční stromy a je zaznamenán v Zemských deskách; podle zápisu z roku 1884 patřil k pěti dosud existujícím stromům uváděným v Zemských deskách jako hraniční stromy. V roce 1895 se dubu odštípla mohutná větev a vzniklá dutina byla nouzově zakryta dřevěnými deskami. To byl zřejmě začátek konce tohoto stromu. Na začátku srpna 1993 dub třikrát hořel, 15. srpna torzo dubu ještě stálo, 17. srpna strom padl. Oficiálně byl zánik stromu zdůvodněn zásahem blesku, ale dnes se má všeobecně za to, že dub byl úmyslně zapálen, protože překážel těžbě uhlí.
Z arboreta pod Jezeřím byl do mostecké čtvrti Zahražany přemístěn další vzácný strom - sekvojovec obrovský . Na novém místě pouze živořil a v polovině 90. let 20. století bohužel definitivně zašel.

Jezeřské arboretum bylo ještě ohroženější než samotný zámek. V souvislosti s postupem těžby povrchového velkolomu Československé armády požádal v roce 1978 investor jeho výstavby, koncernový podnik Doly V. I. Lenina Komořany, o upuštění od památkové ochrany dolní části zámeckého parku Jezeří. Jednou z podmínek Ministerstva kultury bylo zpracování a inventarizace včetně finančního ohodnocení. Zpracovávaný materiál měl zdokumenovat část parku pod silnicí mj. pro archivní účely. Průzkumné práce byly provedeny na 33 ha dotčeného parku. Podchyceno bylo celkem 4910 stromů. Úhrnná hodnota všech dřevin byla finančně vyjádřena k 30. září 1980 a činila více než 378 milionů Kčs; celková hodnota arboreta včetně horní části se odhadovala na půl miliardy (!) Kčs. Historická a estetická hodnota zámeckého parku byla ovšem nevyčíslitelná. Neblahý osud postihl o sedm let později i horní část parku. Ještě po listopadu 1989 měla být bez milosti celá zlikvidována; v roce 1991 však proběhla úspěšná kampaň za záchranu zbytku arboreta. O zbytek parku se ale několik desetiletí nikdo nestaral a proto je dnes ve velmi zuboženém stavu. Někdejší louky jsou zarostlé náletovými dřevinami a spousta starých vzácných rostlin úplně zanikla. Zbytky arboreta jsou patrné po stranách silničky z Černic k zámku Jezeří v podobě neobvyklých exotických dřevin rostoucích mezi břízami a vrbami. O obnovu parku se snaží skupina místních nadšenců.

Jak se strom stěhoval do města

Při likvidaci obcí na Mostecku byly poměrně běžně zachraňovány stavební památky, malířská díla a sochařské práce. Ale pracovníci Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem (s pobočkou ve Vtelně u Mostu) dokázali, že je možné zachraňovat nejen věci neživé. Některé stromy z jezeřského arboreta byly určeny pro vzorkování k výzkumným účelům, ty ostatní byly většinou zlikvidovány. Až na několik málo výjimek. Dvě z nich si připomeňme. V roce 1984 byl do zámeckého parku v Krásném dvoře přesazen z Jezeří 300 let starý šeřík. O rok později došlo i na vzácné magnólie. V obou případech však šlo o stromy vysoké jen několik málo metrů, s nimiž si dokázal snadno poradit obyčejný jeřáb a nákladní auto.

V červenci 1985 stanovilo ministerstvo kultury podmínky k upuštění od ochrany horního zámeckého parku. Jednou z nich byla i záchrana chráněného sekvojovce z Albrechtic. Tento vzácný strom, sekvojovec obrovský (sequioadendron gigantea), tehdy sto let starý, však měřil 19,1 metru a vážil 15 tun. Jak takovýto strom přenést? Podle dostupných informací se o to do té doby nikdo v Evropě ani ve světě nepokusil. Známy byly pouze transfery stromů o výšce do 10 metrů, na jejichž přesun již existuje potřebná technika. Po celý jeden rok se pro sekvojovec vybíralo nejvhodnější místo. Protože měl být přesazen do Mostu, rozhodovalo se mezi umístěním v příměstské rekreační oblasti Benedikt, druhou možností bylo okolí nového mosteckého divadla. Nakonec bylo vybráno místo ve starší zástavbě, v mostecké čtvrti Zahražany.

Na jaře 1986 byly stromu přerušeny kořeny v obrysu čtverce. V létě byl vydatně zavlažován a díky tomu přežil všechny zásahy v dobrém stavu, shodil jen nové výhonky. A 11. března 1987 se konečně začalo s jeho přesunem. Ten se ale hned od začátku neobešel bez obtíží. Okopaný čtverec kořenového balu byl zmrzlý na kámen. Ani dvěma buldozerům se jej dlouhou dobu nedařilo podříznout. Pak se ukázalo, že kořeny nejsou stejně dlouhé a proto nebylo možné vytvarovat předpokládaný objem zeminy, pro který byla připravena ocelová konstrukce se závěsnými rameny. Strom bylo navíc nutné přidržovat za pomoci osmdesátitunového jeřábu, aby se nezřítil. Kůra byla jako z korku, těžiště vazných míst musela být převázána ochrannými obaly. Ty byly ale ocelovými lany sesouvány a musel být vymyšlen jiný způsob vázání. Také vyprošťování co největšího množství kořínků bylo velmi pracné. Nic se nesmělo uspěchat, každá zanedbaná maličkost mohla život stromu ohrozit. Starostí neubylo, ani když sekvojovec ležel. I v této poloze dosahoval výšky 7 metrů. Pro podjezd v Horním Jiřetíně byl předem stanoven limit 518 centimetrů, a to už do něj byla započítána i výška trajleru. Bylo tedy nutné zkracovat a přivazovat větve. Do druhého dne zůstal strom zavěšen na rameni jeřábu a lidé důkladně balili kořínek po kořínku. Ani ukládání na trajler nebylo snadné, improvizovat se nakonec muselo i při podepírání kmene. Cestě stromu z Albrechtic do Mostu se také podřídila silniční doprava.

Problémy neskončily, ani když se vzácný strom konečně podařilo dopravit do Mostu. Kořenový bal měl jinou váhu i rozměry, než s jakými se počítalo. Připravená jáma musela být dosypána a strom byl jen velmi mělce založen. Znamenalo to, že jej jeřáb musel přidržovat do té doby, než se ho podařilo pořádně ukotvit. To se podařilo až další den ráno. Celý přesun byl vlastně ojedinělým experimentem, který ale nakonec skončil nezdarem. Strom na novém místě působil poměrně neutěšeným dojmem a i přes počáteční naděje se jeho stav stále zhoršoval. Dnes byste ho na Zahražanech hledali marně. V polovině 90. let 20. století totiž úplně uschl a byl pokácen.

LITERATURA
Kocourek, L.: Štít Albrechtic, MNV Albrechtice, Most 1980
Mannlová-Raková, H.: Úloha památek v krajině a vědomí člověka in Osud Mostecka, Okresní muzeum v Mostě, Most 1996
Štýs, S. - Helešicová, L.: Proměny měsíční krajiny, Bílý slon, Praha 1992
Hieke, K.: České zámecké parky a jejich dřeviny, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1984
Foitschek, J.: Albrechtický dědoušek in Kulturní kalendář Mostecka 1966, č. 12, str. 22
Koukal, P.: Stromy pod Jezeřím musí dýchat in SD magazín, 18. - 19. 8. 2001, str. 2