Neznámý hrad u Albrechtic

Neznámý hrad u Albrechtic, rok 2000. Pohled z prvního předhradí směrem k jádru hradu. Uprostřed zbytek věže, po stranách plášťová hradba. Za stromem vlevo od schodů pravděpodobně bývala vstupní brána.

Celý hrad se skládal ze tří částí, Před jádrem ležela dvě předhradí. Původní přístupovou cestu k hradu dnes není možné určit, protože celá vstupní strana včetně části druhého předhradí byla novodobě zničena buldozerem, který zde upravoval cesty pro techniku k těžbě dřeva. Je ale pravděpodobné, že původní přístupová cesta [na plánu 1] obešla západní svah prvního předhradí a vstoupila dnes neexistující branou v obvodové zdi do druhého předhradí.
Prvé předhradí [2] od ostatní stoupající plochy ostrožny odděluje ve skále vysekaný šíjový příkop [3]. Východní stranu předhradí obíhal příkop [4] s prvním valem [5], obepínající zhruba 20 m pod hřbetem ostrohu celou východní část hradu. Toto předhradí mělo čistě obrannou funkci a jeho vlastní, silně skalnatá plocha nevykazuje ani pozůstatky opevnění, ani vnitřní zástavby. Jde zřejmě o jeden z prvních projevů snahy o oddálení styku s eventuálním nepřítelem co nejdále od hradního jádra.
Druhé předhradí [6] na bocích a čele obíhá druhý nepříliš hluboký příkop [7]. Toto předhradí bylo obklopeno ze tří stran níže ve svahu založenou hradbou [8], asi 160 cm silnou. Hradba navazovala na severu na prvé předhradí a na jihu na hradní jádro a dochovala se místy do výše asi 50 cm. Samotné druhé předhradí bylo zřejmě opevněno další hradbou nebo palisádou. Dnes z ní ani z další zástavby nezůstalo ani stopy; několik nevýrazných terénních zlomů neumožňuje v současné době bližší interpretaci.
Za druhým předhradím se nachází asi 14 m široký, hluboký příkop [18], vzniklý příčným překopáním šíje. Příkop odděloval předhradí od vlastního jádra hradu. Jádro hradu [9] představuje typickou ukázku tzv. bergfritové dispozice: v jeho čele stála okrouhlá útočištná věž (tzv. bergfrit) [10], obtočená plášťovou hradbou [11] a na jihu v nejchráněnějším prostoru ostrožny palác.
Věž měla průměr kolem 10 m a zdi asi 3 - 4 m silné; zachovalo se z ní jen mohylovité torzo, které bylo do dnešní podoby upraveno a zvýšeno v letech 1925-26 narovnáním volného kamení z olámaného zdiva do kuželovitého tvaru. Tvoří nejvyšší místo ostrohu. Zdivo věže, zbudované z lomového kamene spojovaného nepříliš kvalitní, nyní téměř zcela zvětralou maltou, je s výjimkou dvou fragmentů vnějšího líce patrno pouze v podobě litého jádra. Mohyla z narovnaných kamenů se postupně rozpadá, a tak je dnes její výška o něco menší než před čtvrt stoletím (viz foto).

Neznámý hrad u Albrechtic, rok 1973. Pohled z prvního předhradí směrem k jádru hradu. Převzato z článku T. Durdíka.

Věž obtáčela v půlkruhu mohutná plášťová hradba o síle zdi minimálně 2 m, která pravděpodobně původně obíhala celý ovál hradu. Dnes z ní zbývá jen valovitý útvar. Do východní části hradby hned za věží byla vestavěna velká podlouhlá budova [19], dnes s nepatrně dochovanou vnitřní zdí. Naproti ní stála druhá menší budova [14], po níž zbyla jen mělká protáhlá prohlubeň. Nelze vyloučit, že opevnění jádra bylo v tomto prostoru zdvojeno. Pod hranou, navazující na palác i plášťovou zeď, existuje totiž o něco níže položená plošinka, ohraničená poměrně výraznou rovnou hranou.
Za věží se rozkládalo dlouhé úzké nádvoří [13]. Ve východní části nádvoří je patrný obdélný, do skály zasekaný objekt [15], dnes cca 1,5 m hluboký (o půl metru méně než před čtvrt stoletím). Mohlo by se jednat o pozůstatky cisterny na vodu či podsklepení jinak zaniklého objektu; podle jiného názoru tato prohlubeň pochází až z doby po zániku hradu.
Palác [16] v nejchráněnější části dispozice se zachoval v podobě výrazných valovitých reliéfních reliktů s ojediněle patrnými fragmenty líců zdiva. Budova se skládala z nejméně dvou místností. Na východní straně bylo při zakládání zdi paláce využito výchozu skály, která byla k tomuto účelu patřičně přitesána. Tento fakt je patrný v případě vnějšího líce, kde se mohla nacházet buď další nevelká prostora či mohutný opěrák. Interpretaci půdorysu objektu komplikuje ne zcela jasná terénní situace.
Přístup do hradního jádra byl z předhradí zřejmě po dřevěném mostě, který končil v první bráně pod vysokou obvodní zdí. S konstrukcí této brány s největší pravděpodobností souvisí dva nevelké fragmenty líce zdi [12] sledující linii příkopu odlišnou od linie pláště, ve východní části čela jádra. Tento prostor vzhledem ke stísněným terénním poměrům totiž umožňuje prakticky její jedinou lokalizaci. Zmíněné fragmenty zdiva nemusí nutně souviset s její konstrukcí, mohlo by se např. jednat o pozůstatky mostnice. Za bránou se přístupová cesta otočila o 90 stupňů vpravo a pravděpodobně vstoupila druhou bránou [20] v obvodní hradbě vedle budovy na nádvoří za věží. Východní stranu hradu, kde byl pozvolnější svah, zabezpečoval ještě hluboký příkop s valem [21].

Jak již bylo zmíněno, hrad je typickou ukázkou tzv. bergfritové dispozice. Klička hlavní hradby tvořící plášť velké věže, způsob vedení přístupové cesty a užití prvního, čistě obranného předhradí zařazuje tuto lokalitu do skupiny objektů budovaných od třetí čtvrtiny 13. století zhruba až do první čtvrtiny 14. století. Neznámý hrad u Albrechtic je zvláště významnou a výjimečnou ukázkou proto, že se stoupajícími možnostmi i nároky šlechty bývaly hrady bergfritové dispozice velmi záhy přestavovány a rozšiřovány, takže ve většině případů je dnes původní situace těžko čitelná. Z faktu, že popisovaná lokalita žádné stopy podobných úprav nenese, lze usuzovat na nepříliš dlouhou dobu života hradu nebo na jeho malý význam.

Náš hrad byl tedy založen neznámým stavitelem někdy v průběhu druhé poloviny 13. století. Z faktu, že objekt nebyl přestavován a z malého počtu získaných archeologických nálezů lze usuzovat na krátkou dobu jeho existence. K opuštění hradu došlo v prvé polovině 14. století, pravděpodobně se založením hradu Jezeří (Eisenberku) v 60. letech 14. století (pro dva současné, nepříliš vzdálené objekty by zde nebylo dostatečné hospodářské zázemí). Neznámý hrad u Albrechtic představuje vzácně čistý příklad bergfritové dispozice a tato nenápadná památka získala své pevné místo ve vývoji českých hradů.

Převzato z článku T. Durdíka.